Informace v průvodci jsou platné pro rok 2016, kdy byla generálním poskytovatelem integračních služeb Charita ČR. Pro rok 2017 zatím nebyl generální poskytovatel vybrán. Jakmile se tak stane, budeme průvodce aktualizovat a upravovat podle změněné situace.
1. Pro koho je průvodce určen
2. Průběh přijímání uprchlíků v ČR
3. Státní integrační program
4. Role církve, sborů a jednotlivců
5. Doporučení a rady
6. Jak se zapojit nebo se stát dobrovolníkem
7. Pomoc koordinátora
8. Odkazy na užitečné zdroje informací
9. Kdo je uprchlík a azylant a azylová procedura v ČR
Tento průvodce reaguje na dotazy a výzvy k pomoci uprchlíkům, které se ozývají z evangelických sborů. Měl by sloužit jako stručný průvodce pro ty, kteří by se této pomoci rádi aktivně zúčastnili. Dozvědí se v něm, jakým způsobem je přijímání uprchlíků zajištěno státem, jak bude probíhat a jak by mohli sbory i jednotlivci přispět k úspěšnému a pokud možno bezproblémovému soužití s příchozími.
Průvodce pojednává o integraci těch uprchlíků, kteří obdrží mezinárodní ochranu (dále jen azyl) v ČR (více vysvětleno v 8. kapitole Kdo je uprchlík) či doplňkovou ochranu a hledají následně stálé ubytování v jednotlivých regionech. Průvodce se tedy nezabývá pomocí uprchlíkům při jejich cestě do EU, ani prací v různých zařízeních Ministerstva vnitra (zařízení pro zajištění cizinců, pobytová zařízení apod.). Tuto pomoc poskytují jiné organizace či dobrovolníci, kontakty najdete v kapitole Odkazy. Průvodce se nezabývá ani řešením případného většího příchodu uprchlíků, kteří by přecházeli přes naše území; tuto situaci by řešily státní orgány.
Uprchlíci přicházející z nejrůznějších válečných i jiných konfliktů chtějí najít v Evropě nový bezpečný domov. Základní starost o uprchlíky je věcí státních institucí. Ty spolupracují s řadou nevládních organizací, které se touto problematikou dlouhodobě zabývají. Církve proto nejsou a nemohou být prvním bodem kontaktu v ČR, vyjma rychlé humanitární pomoci lidem v nouzi na cestě či v táborech. Církve však mohou hrát velmi důležitou roli v místě, kde po obdržení azylu uprchlíci začnou žít.
Důležitou součástí domova jsou kontakty a vztahy. Naše sbory, díky jejich rozmístění po celé republice, ale hlavně díky ochotě jejich členů pomáhat bližním v nouzi, mohou přispět k vybudování takových vztahů. Pomoc příchozím může být různá, od materiální přes poskytnutí bydlení (za pevně stanovených podmínek) až k nejrůznějším formám dobrovolnické práce. Ale jde hlavně o přijetí do místní komunity, ať již formy pomoci a spolupráce budou jakékoli.
Některé z nich budou zmíněny v tomto průvodci.
Nepokoušíme se zde podat komplexní informace o uprchlické problematice, ty naleznete na jiných místech, odkazy na některé zdroje najdete na konci tohoto textu. Také nemůžeme dát konečné informace, které se již nebudou měnit. Mezi hlavní důvody patří fakt, že nikdo neví, kolik skutečně přijme naše republika uprchlíků v příštích letech, či zda se nějak zásadně nezmění cesty uprchlíků Evropou. Ale je pravděpodobné, že počet lidí, kteří dostanou v ČR azyl, se bude zvyšovat.
V tomto průvodci tedy vycházíme z informací, které jsou nyní k dispozici. Postupně se budou zpřesňovat a aktualizovat. K tomuto účelu slouží naše webové stránky.
ČR by měla v letech 2016 -2017 přesídlit 400 uprchlíků ze Sýrie a Iráku pobývajících v Jordánsku a relokovat dalších cca 2700 uprchlíků z táborů v Itálii a Řecku. Přesídlení i relokace se však stále odsouvají a tak není jasné, kdy by měli žadatelé o azyl ve větších počtech začít přicházet do naší země. Nyní se mluví o druhé polovině roku 2016.
Vedle uprchlíků, které by měla ČR přijmout v rámci přesídlení a relokací, k nám přicházejí každým rokem ti uprchlíci, kteří se sem dostanou jinou cestou a požádají o azyl. V posledních několika letech je to kolem tisíce lidí ročně (v roce 2015 např. požádalo o azyl v ČR cca 1500 lidí a azyl či doplňkovou ochranu dostalo cca 440 osob).
Všichni tito lidé procházejí azylovou procedurou. Nejprve jsou žadatelé o azyl ubytováni v přijímacím středisku Správy uprchlických zařízení (SUZ) MV ČR, kde se podrobí základním vstupním procedurám, poté čekají na udělení azylu v pobytovém zařízení SUZ. Vydání rozhodnutí o azylu může trvat měsíc a více.
Azylanti, tj. ti, kterým je udělen azyl, musejí odejít z pobytového zařízení buď do Integračního azylového střediska (IAS), nebo rovnou do nového stálého bydliště.
Za celý tento proces odpovídá Ministerstvo vnitra. K začlenění azylantů a lidí s udělenou doplňkovou ochranou do společnosti slouží Státní integrační program (dále SIP). Je zaměřen zvláště na zajištění bydlení, zaměstnání, vzdělávání a na podporu v sociální a zdravotní oblasti. Ministerstvo vnitra ale samo integraci neprovádí, podílejí se na ní různé neziskové organizace. V roce 2016 je generálním poskytovatelem služeb Charita ČR (dále jen Charita). Ta je za realizaci tohoto programu zodpovědná a bude spolupracovat s dalšími organizacemi, obcemi i ministerstvy.
Následující informace jsou platné jak pro azylanty, tak pro osoby s udělenou doplňkovou ochranou, kteří vstoupí do Státního integračního programu. Pro zjednodušení budeme obě skupiny nazývat azylanti.
Azylanti mají nárok na 400 hodin českého jazyka zdarma. Výuka je v gesci ministerstva školství, které bude zajišťovat výuku formou subdodávek. Čeština by se měla vyučovat jak při pobytu v integračních bytech, tak v místě dalšího, již stálého bydlení azylantů.
Poté, co azylanti opustí pobytové středisko, mohou buď dočasně (max. 6, výjimečně 12 měsíců) pobývat v integračních bytech Správy uprchlických zařízení (SUZ) MV ČR, které si již budou sami platit, nebo hledat ubytování ve městech a obcích ČR. Při hledání bytu jim pomáhají sociální pracovníci Charity nebo dalšího subdodavatele, který s Charitou spolupracuje.
Azylanti mají neomezený vstup na trh práce, nepotřebují pracovní povolení. Pokud o práci přijdou, mohou se zaregistrovat na Úřadu práce jako uchazeči o zaměstnání a při splnění nutných podmínek pobírat podporu v nezaměstnanosti. Pomoc při hledání práce jim je poskytována v rámci sociální asistence.
Při zajišťování zaměstnání, vzdělávání, sociálních a zdravotních záležitostí mají rodiny i jednotlivci k dispozici asistenci v místě bydliště po dobu 6 měsíců. Sociální asistent, hrazený ze SIPu, pomáhá v základní orientaci v místě bydliště, při registraci na úřadech a u lékařů, při hledání zaměstnání a rekvalifikacích, pomáhá se zajišťováním školní docházky dětí, zahrnuto by mělo být i tlumočení a právní poradenství. Sociální asistenci poskytují buď pracovníci Charity, nebo jiné organizace, pokud uzavře s Charitou smlouvu.
Specializované nevládní organizace se orientují zejména na poskytování sociálních služeb (poradenství, asistence, apod.), vzdělávacích a volnočasových aktivitách, suplování absentujících sociálních sítí a jiných druhů podpory. Některé spolupracují s Charitou na realizaci SIPu.
V předchozím textu jsme se pokusili naznačit roli státu a nevládního sektoru v integraci nově usídlených uprchlíků – azylantů. Je ale zřejmé, že tato asistence bude trvat jen po určitou dobu a bude mít omezený dopad. Ze zkušeností je jasné, že mnohým lidem, kteří přijdou z velmi odlišného prostředí, nemůže stačit půlroční asistence na to, aby se postavili na vlastní nohy. Otevírá se tedy velký prostor, zvláště v dlouhodobějším horizontu, kde mohou jak sbory, tak jednotlivci působit.
Pokusíme se popsat, jak by mohly vypadat jednotlivé formy pomoci a spolupráce ze strany sborů i jednotlivců.
Předtím, než se usídlí azylanti v obci, můžete:
Toto je důležitý bod, kde se nejedná ani tak o konkrétní pomoc, ale o rozhodnutí, že se chcete nějak zapojit do práce s uprchlickými rodinami. V takovém případě je možné předem připravit půdu v obci a komunitě – sejít se se zástupci místní samosprávy, ekumeny, spolků, nabídnout svoje možnosti pomoci a zkusit je koordinovat s ostatními. Je možné také vybídnout zástupce města k pronajmutí volného obecního bytu s tím, že sbor zajistí nějakou část následné integrace rodiny azylantů.
Pokud chce sbor nabídnout k bydlení sborový byt nebo jednotlivec pronajmout volný byt azylantům, je to možné. Týkalo by se to těch, kteří dostanou azyl a musejí opustit pobytové zařízení, nebo těch azylantů, kteří budou odcházet z integračního bydlení. Nabízet byty mohou jak obce, tak vlastníci bytů (fyzické či právnické osoby).
Azylanti uzavřou nájemní smlouvu a bydlení budou platit sami, ať již ze mzdy či příslušných sociálních dávek (státní sociální podpora, pomoc v hmotné nouzi). Ze SIPu je možné platit kauci, případně uhradit první či druhé nájemné. Také bude částečně hrazeno vybavení bytu.
Pomoci sehnat azylantům práci bude úkolem Charity či jiné subdodavatelské organizace, ve spolupráci s příslušnými úřady práce. To ale neznamená, že se nemůžete do hledání práce zapojit. Můžete například znát podnikatele, který by mohl poskytnout práci, můžete se zeptat na svém pracovišti, informovat se na úřadu práce. Samozřejmě nemůžete vědět, jací azylanti se do vašeho města dostanou a jaké budou mít předpoklady pro případné volné pracovní místo. Ale je dobré, pokud budete např. nabízet bydlení, doplnit tuto nabídku o informaci, jaké jsou v okolí (v dojezdové vzdálenosti) možná pracovní místa. Tato informace potom může ovlivnit rozhodnutí azylantů, kteří příslušné nabídky bydlení dostanou.
Dospělí azylanti mají zajištěno ze SIPu 400 hodin výuky češtiny zdarma, to ale většině cizinců k ovládnutí češtiny nestačí. Proto bude vítáno každé případné doučování, formy mohou být různé. Ale je záhodno domluvit se s učitelem, který bude onu výuku poskytovat.
Děti azylantů začínají okamžitě chodit do českých škol. I tady se ale bude možná hodit doučování. Ze zkušeností víme, že hlavně malé děti začínající školní docházku se naučí česky velice rychle, ale speciálně u starších dětí bude doučování vítáno.
V případě, že nemáte ani sborový či jiný byt, nevíte o práci, ale ve sboru existuje aktivní skupina lidí, kteří myslí, že by příchozím azylantům mohli nabídnout zázemí, přátelskou podporu a různé sborové aktivity, dejte nám tuto informaci vědět a vaši nabídku podpory upřesněte. Chceme propojovat databáze různých organizací a vaše předem nabídnutá podpora by mohla hrát důležitou roli při rozhodování té které azylantské rodiny o tom, zda například do bytu ve vašem městě, které nabídne jiná organizace, půjdou.
Až přijdou azylanti do vaší obce, města, můžete nabídnout:
Tady se nabízí široké pole působnosti podle aktuálních potřeb azylantů, až se nastěhují. První může být pomoc při vybavení bytu a domácnosti. Ze SIPu bude hrazeno nějaké vybavení, ale určitě to nebude vše, co azylanti potřebují. Navíc ze zkušenosti víme, že někdy trvá dlouho, než je možno vybavení zakoupit. Dále je možno pomoci s oblečením, hlavně dětí, doplnit pomůcky do školy. Potřeby materiální pomoci jsou různé a časem se budou měnit.
Ale tuto formu pomoci je zapotřebí provádět citlivě, vždy s ohledem na potřeby a přání obdarovaných a na základě dohody s nimi, pomoc je třeba při tom koordinovat s těmi organizacemi, které již s azylanty pracují.
Sbory mohou využít pravidelných činností k pozvání azylantů mezi sebe. Může se jednat o besedy, setkání maminek s dětmi, společné vaření, výtvarné, hudební, sportovní kroužky, kroužky šití, výlety či letní tábory apod.
Je možné zorganizovat setkání mimo sbor, pozvat azylanty na procházku, sportovní utkání, nějakou společenskou akci, či jednoduše k sobě na oběd či posezení u kávy.
Nabízí se i možnost placené pomoci, jak bylo již zmíněno výše, v rámci SIPu jsou po šest měsíců rodinám azylantů poskytovány asistenční služby v místě bydliště. V tom případě je potřeba podepsat smlouvu s Charitou ČR, která bude tyto služby zajišťovat.
Doporučujeme spolupracovat s ostatními lidmi a organizacemi v místě bydliště, dohodnout se s nimi předem, už když např. o nabídce bydlení pro uprchlíky uvažujete. Pokud se podaří rozšířit škálu nabídek v místě bydlení například o práci, školu pro děti, účast ve sborových akcích či v různých spolcích, existuje větší šance, že začlenění do komunity uspěje. Také tím, že předem o svém záměru informujete, se vyhnete pozdějším negativním reakcím a nepříjemnostem jak směrem k vám, tak k uprchlíkům.
Někdy je lepší počkat, až se příchozí trochu rozkoukají, nezahltit je pomocí.
Být si vědom jazykové bariéry – zpočátku bude možná zapotřebí služeb tlumočníka.
Znát své hranice, neslibovat víc, než můžu nabídnout, cílem je dlouhodobá spolupráce a budování vztahů s příchozími.
Nejít do toho sám, dohodnout se o sdílení pomoci s ostatními lidmi ze sboru či z místní komunity.
Být opatrný ve finanční pomoci.
Být si vědom dvojznačnosti pomáhání – přílišnou pomocí můžeme lidi učinit závislými na naší pomoci. Naším cílem by ale mělo být motivovat příchozí k vlastní aktivitě.
Být si vědom rozdílů kulturních, náboženských, rozdílných zvyků a tradic.
Být si vědom možného traumatu uprchlíků přicházejících z válečných zón.
Neočekávat stejné reakce jako máme my sami.
Nesvazovat příchozí svými představami, očekávanou vděčností, předpoklady, jak se mají chovat. Respektovat jejich životní cestu a jejich svobodné rozhodnutí.
Nedoporučujeme nabízet bydlení ve svém bytě, kde by pak nebylo dost prostoru ani pro vás, ani pro vaše hosty. Takový typ pomoci zatím u nás není zapotřebí a nemusí dopadnout dobře.
Pokud nejste odborníci, neposkytujte odborné služby, jako např. právní pomoc, terapii apod. Na tyto služby existují specializované organizace.
Český jazyk je důležitý pro další integraci. Bohužel pro mnohé příchozí je velmi obtížný a trvá dlouho, pokud vůbec, než se jej naučí. Neznalost či malá znalost češtiny je překážkou v práci, v komunikaci s úřady v i běžné komunikaci. Může také mezi vámi docházet k nedorozumění, když myslíte, že vám dotyčný rozumí, ale opak může být pravdou.
Práce – kvůli neznalosti jazyka i neznalosti pravidel trhu práce jsou azylantům zpočátku k dispozici spíše nízko kvalifikované pracovní pozice. Dalšími překážkami při hledání práce je i nezaměstnanost či nedostatek pracovních nabídek v místě bydliště či neuznání kvalifikace. Vedle frustrace z neuspokojující práce či nezaměstnanosti hrozí i nedostatek prostředků a chudoba.
Sociální vazby – z důvodů neznalosti jazyka, místních zvyků i třeba míst, kde se lidé scházejí, dochází často k izolaci příchozích. Svou roli hraje i předpojatost a obavy ze strany starousedlíků.
Pokud tedy o nějaké podpoře z výše uvedených uvažujete, můžete tuto informaci poskytnout koordinátorovi pro uprchlíky ČCE, který s dalšími organizacemi úzce spolupracuje a se kterým můžete konzultovat další detaily vaší nabídky (viz sekce Kontakty).
Můžete také oslovit přímo Charitu ČR a upozornit ji na svoji nabídku. Na stránkách http://migrace.charita.cz/statni-integracni-program-2016/ se jako sbor můžete zaregistrovat jako případný subdodavatel integračních služeb. Poté vás budou kontaktovat pracovníci Charity, proberou s vámi vaše možnosti a pokusí se vás spojit se zájemci z řad azylantů.
Jednotlivé formy pomoci můžete také nabídnout na webových stránkách Charity ČR www.pomocuprchlikum.cz.
Pokud je ve vašem sboru více lidí, kteří společně chtějí nabídnout pomoc při integraci azylantů, můžete vybrat jednoho či více dobrovolníků, kteří pak budou komunikovat s koordinátorem pro uprchlíky, budou dostávat pravidelně informace a mohou se zúčastňovat společných schůzek a školení, které na téma příchodu uprchlíků plánujeme uskutečnit. Můžete se ale jako dobrovolník přihlásit i v případě, že váš sbor nic takového neplánuje, ale vy byste rádi nějak aktivně v této oblasti působili. V tomto případě navštivte sekci Chci nabídnout pomoc.
Nabízí návštěvu ve sboru, účast na debatě, ať již sborové, tak veřejné, pomoc při jednání s úřady či s organizacemi, které budou realizovat integraci. Bude k dispozici dobrovolníkům radou i zkušeností, konkrétní činnost pak bude záležet na individuálních potřebách sborů i jednotlivců při jejich práci s azylanty (viz sekce Kontakty).
Nevládní organizace pracující s migranty
Právní poradenství:
OPU (Organizace pro pomoc uprchlíkům) – http://www.opu.cz/
SIMI (Sdružení pro integraci a migraci) – http://www.migrace.com/
PPI (Poradna pro integraci) – http://p-p-i.cz/
SOZE (Sdružení zabývající se emigranty) – http://www.soze.cz/
Charita Česká republika – http://www.charita.cz/
Inbáze – http://www.inbaze.cz/
Škola a vzdělání:
META (Společnost pro příležitosti mladých migrantů) – http://www.meta-ops.cz/
Pracovní poradenství:
CIC (Centrum pro integraci cizinců) – http://www.cicpraha.org/
SIMI (Sdružení pro integraci a migraci) – http://www.migrace.com/
OPU (Organizace pro pomoc uprchlíkům) – http://www.opu.cz/
Terapie:
Inbáze – http://www.inbaze.cz/
Dobrovolníci pro pomoc na uprchlických trasách https://www.facebook.com/pomocprouprchliky/
Práce v uprchlických táborech v zahraničí
Středisko humanitární a rozvojové spolupráce Diakonie ČCE – http://www.spolu.diakonie.cz/
Kde získáte více informací o uprchlické problematice
YMCA – uprchlická krize – otázky a odpovědi https://docs.google.com/document/d/1MPXB8yK5Gn5bQF4D3WjIULgVbblBPh1WX5-o2s2FqSk/edit?usp=sharing
Abeceda migrace – http://migraceonline.cz/cz/e-knihovna/abeceda-migrace
Práva uprchlíků upravují hlavně Úmluva OSN o právním postavení uprchlíků tzv. Ženevská konvence (1951) a tzv. Newyorský protokol (1967), který rozšířil platnost Úmluvy. Uprchlík je podle Úmluvy osoba, která má „opodstatněný strach z pronásledování z důvodů rasových, náboženských, národnostních, z důvodů příslušnosti k určité sociální skupině či skupině s určitým politickým názorem; nalézá se mimo zemi, jejímž je občanem nebo v níž běžně pobývá a nemůže či nechce se vrátit domů kvůli obavě z pronásledování.“
Krátce řečeno, uprchlíci jsou nuceni uprchnout ze strachu z pronásledování (nebo z jiné obavy) a nemohou využívat ochranu ze strany svého státu. Pokud lidé naplňují tuto definici, mají nárok na práva obsažená v této Úmluvě. Musejí ale o azyl (mezinárodní ochranu) požádat v některé konkrétní zemi, každá má trochu jiný azylový zákon.
Naopak migrant je podle téže Úmluvy člověk opouštějící svoji zemi z různých důvodů, které nesouvisejí s pronásledováním (zaměstnání, sjednocení rodiny, studium apod.). Migrant dále může využívat ochrany svého státu, i když je zrovna v jiné zemi.
Když mluvíme o současných příchozích do Evropy, mluvíme o tzv. smíšených migrantských tocích – společně putují jak uprchlíci, kteří mají právo na azyl a ochranu, tak ostatní migranti, kteří toto právo nemají. Nelehkým úkolem migračních úředníků bude tyto dvě skupiny odlišit a zajistit skutečným uprchlíkům ochranu v některé z evropských zemí.
V ČR se udílení mezinárodní ochrany řídí zákonem o azylu (č. 283/1991 Sb.).
Když v ČR cizinec požádá o mezinárodní ochranu (dále pro zjednodušení budeme používat termín azyl), stává se „žadatelem o mezinárodní ochranu“ (o azyl). Následně absolvuje azylové řízení, a pokud je mu azyl přiznán, stává se azylantem. Znamená to, že má stejná práva a povinnosti jako člověk s trvalým pobytem, má neomezený vstup na trh práce, je zdravotně pojištěn, má stejná práva na sociální zabezpečení a vzdělání. „Nižší“ formou mezinárodní ochrany je doplňková ochrana. Uděluje se uprchlíkům, u nichž nebyly uznány důvody pro udělení azylu, ale v jejich zemi jim hrozí vážná újma, a nemohou se proto vrátit. Držitel doplňkové ochrany má stejná práva jako azylant, rozdíl je v tom, že zatímco azyl se uděluje nastálo, doplňková ochrana se udílí na dobu jednoho až dvou let a poté se musí žádat o její prodloužení. Ministerstvo vnitra při tom zkoumá, zda se nezměnily podmínky žadatele a zda se nemůže vrátit do země původu.