Výzva k účasti na misi pro pomoc uprchlíkům

12. října 2016

Sdílíme výzvu organizace Pomáháme lidem na útěku, která hledá ještě několik lidí do skupiny, jež v pondělí 17.10. odjíždí do Srbska na misi pro pomoc uprchlíkům.

Výzva k účasti na misi pro pomoc uprchlíkům
12. října 2016 - Výzva k účasti na misi pro pomoc uprchlíkům

Milí kamarádi, blíží se pondělí 17. 10. a s ním začátek naší mise v Srbsku ve starém známém Šidu. Stále hledáme posádku, která by vyrazila hned ze začátku společně s koordinátorem Honzou Zemanem. Honza bere auto, takže tam je možné se svézt s ním, zpátky už po vlastní ose. Urgentně potřebujeme dva až tři lidi, abychom mohli misi zahájit. Ozývejte se nám na facebooku (Milan Votypka nebo Pavel Zoubek), případně na fóru forum.plnu.cz nebo na mailu dobrovolnici@plnu.cz .

Děkujeme, že pomáháte.

Sdílíme též prohlášení dobrovolníků, kteří během posledního roku spolupracovali s organizací Pomáháme lidem na útěku. Prohlášení i další informace o organizaci najdete na stránkách www.plnu.cz.

Jsme lidé různého věku, názorů, povolání i zájmů. Spojuje nás ale jedno: myslíme si, že pomáhat lidem v nouzi je normální a správné, a proto nás situace uprchlíků tak blízko našich hranic nenechává lhostejnými. Jsou nás tisíce a často se mezi sebou ani neznáme, ale jedno víme všichni jistě: to, že se našlo tolik Češek a Čechů, kteří odmítli sedět doma a stěžovat si na politiky a rozhodli se sami pomoci, je pro nás v posledním roce tím největším úspěchem a důvodem, proč můžeme být hrdí na svou zemi.

Víme, že současná situace nemá žádné jednoduché řešení. Nejsme vítači ani sluníčkáři, někteří z nás sdílejí podobné obavy jako většina obyvatel. Rozhodli jsme se však aktivně jim předcházet. Nechceme nečinně přihlížet, ale jednat. Jsme přesvědčení o tom, že solidarita, ochota pomáhat si a schopnost se navzájem respektovat navzdory zjevným rozdílům jsou tím, co nás činí lidmi a co nás odlišuje od těch, kteří uprchlíky vyhnali z domovů.

Za uplynulý rok jsme toho viděli a zažili mnoho: pomáhali jsme lidem, kteří trpěli žízní, hladem a nemocemi a byli na smrt vyčerpaní. Stáli jsme tváří v tvář uprchlíkům, kteří byli zoufalí a někdy i agresivní. Snažili jsme se zahřát uprostřed noci promrzlé děti a uklidnit jejich vyděšené rodiče. Hledali jsme ztracené lidi v polích. Stáli jsme čelem policejním obuškům a slznému plynu, ale také jsme pomáhali policistům z mnoha zemí Evropy, které jejich vlády poslaly  často v minimálních počtu na hranice. I díky této spolupráci se často situace tam, kde byli dobrovolníci, nevyhrotila ve větší tragédii. V zimě, vedru, v dešti i v bahně jsme se snažili o jediné: abychom my domácí i ti, kteří na hranice Evropy připutovali dlouhou a nebezpečnou cestou, zůstali lidmi a podle toho se k sobě chovali. Ti z nás, kteří nemohli pomáhat za hranicemi, přispěli nemalými částkami či materiálními dary do sbírek. A podporovali ze zázemí kolegy, kteří vyjeli do terénu. Získali jsme tisíce zážitků a zkušeností a všechny nás přesvědčily o jediném: nebojíme se a nebudeme se bát pomáhat lidem v nouzi.

Nebojte se ani vy. Podejte pomocnou ruku tam, kde je to potřeba – a zdaleka to není jen na balkánských hranicích. Rozhlédněte se, překonejte strach a přidejte se k nám. Buďme lidmi – a nebojme se proto pomáhat druhým.