Reportáž studentky z uprchlického tábora ve Weidenu

Tato spolupráce má dva cíle. Prvním je nabídnout pomocnou ruku našim německým kolegům, kteří jsou plně vytíženi prací pro uprchlíky a alespoň symbolicky ukázat, že jsme schopni solidarity a pomoci. Druhým cílem je umožnit studentům sociální práce, ale i jiným dobrovolníkům setkat se s uprchlíky, vyslechnout jejich příběhy, zúčastnit se aktivně různých způsobů práce s příchozími.

Reportáž jedné z účastnic pomoci ve Weidenu naleznete v následujícím článku:

Ze Sýrie do Bavorska

Zhruba před měsícem jsem strávila týden v německém městě Weiden, které se nachází při českých hranicích. Na první pohled Weiden nepřekvapí ničím, co bychom od bavorského maloměsta neočekávali: najdete zde nákupní zónu i historické centrum s prostorným náměstím s dominantou radnice ze 16. století. Atmosféra v ulicích navozuje dojem příjemné a spořádané nudy.

Mezi kolemjdoucími občas zahlédnete postavu, která už zdálky upoutá tím, že do této atmosféry nezapadá. Bude mít jiné oblečení, jiný způsob chůze a možná i jinou barvu pleti než většina lidí v okolí. Ve městě byl totiž zřízen tábor pro lidi, kteří prchli ze svých domovů a vydali se spolu s velkou uprchlickou vlnou na nebezpečnou cestu do Evropy. V současnosti čeká ve Weidenu na azyl zhruba 300 lidí. Většina z nich pochází z válkou zničené Sýrie (33%) a Iráku (37%).

Uprchlický tábor byl cílem i mojí cesty. Společně s dalšími dvěma studentkami sociální práce na pražské vyšší odborné škole Jabok jsme sem s podporou Diakonie ČCE na týden odjely, abychom připravily volnočasové aktivity pro děti. Krátce po příjezdu nám bylo jasné, že bude naše přítomnost vítána. Tábor se nachází v prostorách bývalých kasáren, která svým obyvatelům sice zajišťují poměrně důstojné podmínky pro život, nepůsobí však právě přívětivým dojmem. Snažily jsme se tedy zpestřit čas předškolním dětem, které obvykle tráví dny v pokoji se svými rodiči, nebo na plácku mezi baráky. Pochopila jsem však, že otázka trávení času, který se v táboře zdá nekonečným, dopadá na dospělé ještě více než na děti. Celý tábor prostupuje atmosféra čekání. Žadatelé o azyl nesmějí pracovat, a tak tráví několik měsíců v nucené nečinnosti a v nejistotě, co bude s jejich životy dále. Nemají mnoho možností, jak ovlivnit celý proces, a často o něm ani nemají všechny informace, protože v táboře nepůsobí žádní tlumočníci, kteří by je mohli spravit o vývoji jejich případů v jejich jazyce.

Nezbývá, než se svěřit do rukou sociálních pracovníků a Prozřetelnosti. Být v takto pasivní roli příliš dlouho zcela jistě není příjemné a může se zvrhnout v apatii a ztrátu motivace. Pustit se naplno do náročnější a dlouhodobější činnosti, jako je studium němčiny, vyžaduje v tomto nejistém období obdivuhodnou dávku víry a sebekázně. Někteří si tedy raději krátí čas hraním fotbalu na plácku mezi baráky, ženy pak společnými rozpravami.

Svěží energii přinesou do tábora každé odpoledne starší děti, které se sem vracejí ze školy. Po velice krátké době se naučily německy a mají zde už sociální vazby. Tyto děti budou pro své rodiče důležitými pomocníky na cestě k budoucí integraci.

A jak se dívají na tábor Weideňané? Přítomnost tábora vzbudila ve městě očekávané obavy o bezpečnost, přinesla však také velkou vlnu solidarity. Mnoho místních rodin navázalo kontakt s rodinami z tábora a poskytují jim dle svých možností podporu. Tyto kontakty přinášejí rodinám kromě praktické pomoci i kontakt se světem mimo tábor. Navázaná přátelství jim v budoucnu pomůžou překlenout přechod z tábora do života mimo něj. A dnes představují také rozptýlení, což v místní atmosféře není málo.

Mariana Kuželová, studentka Vyšší odborné školy Jabok

Aktuálně hledáme dobrovolníky, kteří by v srpnu ve Weidenu pracovali s dětmi. V době bavorských letních prázdnin jich bude v táboře pravděpodobně větší množství a každá ochotná ruka se bude hodit. Vaše případné nabídky a dotazy adresujte na koordinátorku pro práci s uprchlíky Alenu Fendrychovou – fendrychova@diakonie.cz.